Co je to tedy klinická smrt ? "Cesta tunelem, setkání se světlem a zemřelými přáteli či rodiči nebo panoramatický přehled života od dětství až po současnost. To jsou jen nejznámější, celkem pozitivní zážitky lidí, kteří prošli klinickou smrtí. "

NDE (Zážitky blízkosti smrti) v sobě obsahují témata několika vědních disciplín. Prožitky získávají lidé po celém světě, bez ohledu na věk, rasu, národní příslušnost či zastávanou víru. Přes 30 let intenzivního vědeckého zkoumání není jasně prokázáno, že by NDE byly pouhé bludy lidí před zánikem jejich mozku, stejně tak ale nejsou přijímány teorie o „spirituálním“ pozadí těchto zážitků.

Není zde, přítomen jinde. Již tato větička vás vyvádí z míry. Klinická smrt nastává vyhasnutím mozkové aktivity, to znamená, že v tomto stavu nezaznamenává elektroencefalograf žádné elektrické impulsy. Činnost oběhového a dýchacího systému je rovněž nulová. Člověk je lékařskou vědou prohlášen za mrtvého a to je stav,kdy člověk zemře a už je připraven na pitevnu.

V USA denně klinickou smrt prožije 774 lidí a 80% z nich popisuje,že viděli jasné bílé světlo s tmavým tunelem,než se vrátili zpět. Žijeme ve světě,ve kterém existuje reálné a zdánlivě nemožné,kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné ....

Zajímavé, že ?? Jdeme dál ..

Názory lékařů a pacientů se různí! „Prolétáváme tmavým prostorem (nejčastěji tunelem či trychtýřem). Jako žárovka můru nás přitahuje místo odkud se line příjemné až oslnivé světlo. Někdy se blesku rychle odvíjí film celého života. V krásné krajině, většinou za doprovodu něžné hudby, se setkáváme se známými lidmi (často rodiči), kteří už dávno zemřeli.

Rádi bychom mezi nimi zůstali, ale kdosi nám sdělí, že se musíme vrátit zpět na pozemský svět. Z nadhledu sledujeme vlastní tělo, a kolem něj třeba lékaře. Zřetelně slyšíme jejich hlasy.“ Mnozí lidé takto líčí nahlédnutí na druhou stranu „opony života“, odborně nazývané klinická smrt.

KLINICKÁ SMRT VÍC DO HLOUBKY :

Zde máte první ukázku klinické smrti :

Zážitky blízkosti smrti - 1. díl  (Vyprávění lidí)

NDE (zážitky blízkosti smrti) jsou psychické prožitky s transcendentálními a mystickými prvky,které se obvykle dějí osobám blízkosti smrti, nebo v situacích intenzivního fyzického, nebo emocionálního nebezpečí.Psychiatr Moody (vědec) uvádí,že prožitek blízkosti smrti je možné nejprve definovat jako vědomý prožitek v průběhu střetnutí s blízkosti smrti.

Jak probíhá NDE na základě faktů :

Může se též definovat jako událost, při níž nějaká osoba málem opravdu zemřela, nebo došla k této hranici mezi životem a smrtí tak blízko , že byla skutečně prohlášena za mrtvou v klinickém smyslu, avšak přece přežila a přetrvává ve své fyzické existenci dále.Klinická smrt nastává vyhasnutím mozkové aktivity, to znamená, že v tomto stavu nezaznamenává elektroencefalograf žádné elektrické impulsy. Činnost oběhového a dýchacího systému je rovněž nulová. Člověk je lékařskou vědou prohlášen za mrtvého a to je stav,kdy člověk zemře a už je připraven na pitevnu.

 Lékaři znají velmi dobře fyzický stav těla ve fázi klinické smrti, to co se ale odehrává po psychické stránce, je víceméně záhadou. Jestliže jsme vzali na vědomí existenci lidského ducha jako živoucí podstaty, jež se ve hmotnosti projevuje skrze pozemské tělo, není nesnadné tyto skutečnosti vysvětlit.

Lidská duše je prostřednictvím astrálního těla spojena s pozemským tělem vzájemnou přitažlivou silou vyzařování. .Je-li toto vyzařování ze strany pozemského těla oslabeno, dochází k jejímu částečnému nebo úplnému uvolnění, to znamená, že se od pozemského těla odpoutává osamoceně nebo společně s astrálním tělem, s nímž v obou případech zůstává ve spojení prostřednictvím energetického provazce, imponujícího jako stříbřitá pupeční šňůra.

Zážitky blízkosti smrti - 2. díl  (Co je to tedy klinická smrt ?)

Tento provazec je jemno-hmotným ekvivalentem skutečné pupeční šňůry a byl opakovaně pozorován jasnozřivými lidmi. Co Ale co skutečně následuje po smrti? Zatímco i v současnosti snad všechna náboženství věří v nějakou formu posmrtného života, vědci a materialistické nauky nám skýtají perspektivu zívající prázdnoty a totálního zániku těla i osobnosti. Spory, které jsou na toto téma vedeny, snad ani nejdou spočítat… Dokázat fakticky a nezvratně existenci posmrtného života je však také nemožné.

O toto téma se zajímají lidé různých věkových, společenských, povahových i vzdělanostních vrstev. Navzdory hlubokému zájmu je však pravdou, že lidé mají zábrany o smrti mluvit. Hlavním důvodem jsou jednak kulturní a psychická tabu, ale i společenské konvence. Další důvod nechuti mluvit o smrti je složitější a spočívá v samotném způsobu vyjadřování, v samotné podstatě řeči jako takové. Je velice těžké popsat slovy obrazy, které jsme zažili prostřednictvím tělesných smyslů. A smrt je něco mimo naše vědomé zkušenosti, vždyť většina z nás se s ní ještě nesetkala – alespoň ne na vlastní kůži.

Logická úvaha  ...

Když se voda může proměnit z ledu v páru a v mlhu a energie se transformuje, tak proč ne i lidi a zvířata ..

 A je tady ještě jeden důvod, proč jsou debaty o smrti ukrývány pod černou roušku, nebo docela zatlačovány. Drtivá většina lidí trpí pocitem, že když o smrti mluví, je to, jako by se jí příliš přiblížili, že ji na sebe vlastně přivolávají. A tím se dostávají do situace, kdy je nevyhnutné čelit možnosti vlastního zániku, což je velice traumatizující zážitek. A abychom sami sebe tohoto traumatu ušetřili, vyhýbáme se hovorům o smrti všemi možnými i nemožnými způsoby. Stav smrti Navzdory různým okolnostem, ve kterých se lidé dostávají do těsného styku se smrtí a navzdory různým povahám těchto lidí, byl zjištěn zajímavý fakt.

 Všechny popisy takzvaného „zážitku blízké smrti“ jsou si až nápadně podobné, ne-li téměř totožné. Podobnost je tak velká, že bylo možné specifikovat patnáct samostatných znaků, vyskytujících se ve všech případech. K těmto znakům patří například to, že umírající, nebo de facto mrtvý člověk slyší, jak ho prohlašují za mrtvého, nebo si plně svou smrt uvědomuje. K tomuto pocitu patří i nepříjemný hvízdavý, či zvonivý zvuk, provázející rychlý pohyb dlouhým, temným tunelem. Člověk se ocitá mimo své tělo, pozoruje resuscitační pokusy, případně svou nehybnou tělesnou schránku. Uvědomuje si existenci jakéhosi nového, nehmotného těla, které má docela jiné schopnosti než to, které právě opustil.

Zážitky blízkosti smrti - 3. díl  (Klinická smrt v praxi)

V neposlední řadě sem patří setkání s jinými zesnulými, povětšině rodinnými příslušníky a hlavně – jakýsi laskavý a milující duch, světelná bytost, která člověka pohne k přehodnocení celého jeho dosavadního života. Po tomto rozhovoru, nehlasném a beze slov, dochází k rozhodnutí. K přiblížení se k jakési barieře, hranici mezi dosavadním pozemským životem a životem novým. Od této bariery se obvykle člověk navrací – buď z vlastního rozhodnutí, či na popud svých blízkých, nebo na příkaz oné světelné bytosti.

Důvody vrátit se do těla jsou i jiného rázu. Například pocit nedodělané práce, odpovědnost vůči pozůstalým… Popsaný průběh zážitku blízké smrti samozřejmě není pravidlem, nemusí probíhat přesně dle tohoto scénáře. Je to věc absolutně individuelní, intimní a ten, kdo ji prožil, má obvykle velký verbální problém tohle všechno vyjádřit. Mnozí tvrdí, že prostě neexistují slova, která by tento zážitek dostatečně dokázala popsat. Toto je skutečnost, která další diskusi na toto téma velice komplikuje. Světelná bytost Hodně lidí popisuje velmi příjemné pocity – něco jako vnitřní vyrovnanost, mír a duševní klid, které se dostavují na začátku zážitku blízké smrti. Nejneuvěřitelnějším, navzdory všemu však společným znakem ve všech zatím popisovaných případech je setkání s velice jasným světlem.       

Zážitky blízkosti smrti - 4. díl  (Klinická smrt dopodrobna)

Tento znak – setkání – má na psychiku lidí, kteří zkušeností blízké smrti prošli, nejhlubší vliv. I když je tento jev popisován jako čiré, nadzemsky jasné, ale navzdory všemu neoslepující světlo, nikdo ze zúčastněných nezapochyboval, že se jedná o Světelnou bytost. Tato bytost má jasně definované osobnostní znaky – laskavost, teplo, porozumění chápavost, jakési všeobjímající a upokojující působení. Tyto vlastnosti jsou definovány fixně, totožnost bytosti však je definována, respektive identifikována na základě náboženského cítění, vzdělání a výchovy zúčastněného.

TIP : Doporučujeme

Doporučujeme zhlédnout za film : Hlas smrti 1 a 2, A co když je to pravda, město duchů

Jinak ji vnímá věřící člověk a jinak ateista. Pro všechny však je tato bytost něčím, jako pozorovatelem, či spíš průvodcem. Krátce po svém zjevení začne bytost se zúčastněným komunikovat. A zde se dostáváme k problému vyjádření této komunikace. Jelikož probíhá na neverbální bázi, je po resuscitaci pro člověka velmi těžké, ne-li docela nemožné interpretovat ji, vyjádřit slovy lidské řeči. Vracení do těla (dotyčný byl zachráněn lékaři) Říká-li se, že okamžik před smrtí se člověku před očima promítne celý jeho život, něco podobného popisují i účastníci zážitku blízké smrti.

Toto „ohlédnutí za životem“ přichází v rámci komunikace se Světelnou bytostí, která neverbálním způsobem zúčastněného pohne k tomu, aby přehodnotil vše, co dosud zažil. Tato bytost má údajně o životě zúčastněného své vlastní informace a jejím jediným cílem je dát mu podnět k zamyšlení. Dle slov jedné části zúčastněných, jsou vzpomínky podávány chronologicky, jiní zas žádnou časovou postoupnost nepozorovali. Všichni svorně ale mluví o tom, že navzdory obrovské rychlosti, jakou jim byly vzpomínky podávány, byli schopni každou z nich vnímat intenzivně a samostatně, dokonce si dokázali vybavit i příslušný pocit, náležící dané chvíli a vzpomínce.

Někteří tento zážitek charakterizovali jako výchovné působení Bytosti, která jim takto ukázala jejich dobré, ale i zlé stránky a zdůraznila tím dvě věci – nutnost získávat vědomosti a potřebu milovat své bližní. Téměř všichni, kdož zažili blízkou smrt, dostali se k jakési hranici mezi dvěma světy. Každý tuto hranici vnímá jinak – pro někoho je to řeka, pro někoho mlhavé území, za kterým jsou vidět nejasné tvary a postavy, pro někoho je to plot, nebo prostě zavřené dveře, které se právě chystá otevřít. V každém případě je to však místo, na kterém dochází k rozhodnutí. Společným rysem, se kterým se setkáváme v prvním okamžiku smrti, je zoufalá touha rychle se vrátit do svého těla, hluboká lítost nad vlastní smrtí.

Čím dál se však člověk dostává, tím míň je ochoten vrátit se zpět. Od jistého okamžiku se dokonce tomuto návratu vzpírá. Jak už bylo řečeno, důvody k návraty se různí. V některých případech je to touha dokončit něco důležité, touha po vzdělání,, nebo touha v životě něco dokázat, dosáhnout. Výpovědi, které shromáždil doktor Moody, představují velice rozdílný obraz, pokud jde o otázku návratu do života. Velká většina lidí říká, že nevědí, proč se vlastně vrátili. Jenom několik z nich má pocit, že tento návrat byl jejich vlastním rozhodnutím. Někteří zas vyslovili domněnku, že je zpět přivolala láska a smutek pozůstalých, bez ohledu na jejich vlastní přání. Jenom málo lidí si svůj návrat do těla pamatuje.

Případ jedné malé holčičky, která zažila NDE  (Ke stažení)

Vybavují si jenom, že usnuli, ztratili vědomí a pak se probudili ve svém těle. Někteří si zas pamatují, že je něco jakoby táhlo a do svého těla se vrátili – padli s pocitem nárazu… Jiný pohled na život i na smrt Ani jeden z lidí, jenž prošli tímto zážitkem, nepovažuje svou zkušenost za výmysl, nebo halucinaci. Navzdory tomu, že jsou si svým prožitkem jisti, příliš o něm nemluví. Jsou si vědomi faktu, že naše současná společnost není schopna takovéto informace přijímat s pochopením.Dokonce tu jsou tendence považovat ty, jenž se se svým zážitkem podělí s jinými lidmi, ze duševně nevyrovnané, ne-li přímo za vychýlené. Faktem však zůstává, že prožití blízké smrti už navěky změní postoj člověka k vlastnímu životu i jeho pohled na smrt jako takovou.

Tito lidé jsou schopni procítit každý den, každou minutu toho co opět získali mnohem hlouběji a intenzivněji, jsou schopni přehodnotit od základů své dosavadní postoje, názory, chování. Jsou přístupnější duchovním vjemům, více se zajímají o filosofický přístup k problémům. Zajímavá je shoda v jednom z poznatků, které se ze setkání se smrtí přinesli. Téměř všichni kladli důraz na snahu vypěstovat v sobě lásku k těm ostatním, lásku skutečnou a hlubokou, úctu k člověku jako takovému. Další věcí je shoda v potřebě vzdělávání se. Téměř všichni tvrdí, že je nutné vzdělávat se bez ohledu na věk, protože vzdělávání je nikdy nekončící a velni potřebný proces. Nikdo z těchto lidí se ale necítí svým zážitkem morálně očištěn, nebo jakkoli zdokonalen. Ani jeden neměl pocit, že díky tomu, co prožil, je nějak lepší, než ti druzí.

Jejich prožitek jim jenom dal nový cíl, nové morální zásady a rozhodnutí dle těchto zásad žit. Nedal jim pocit spasení, či snad morální neomylnosti. Zážitek z blízké smrti samozřejmě změní i pohled člověka na smrt jako takovou. Nikdo z těchto lidí smrt nevyhledává, dávají však najevo, že se jí už nebojí. Důvodem je vědomí, že posmrtný život už není pro ně jenom abstraktním pojmem, ale vědomým zážitkem, skutečností na základě vlastní zkušenosti. Dokonce i ti, kteří předtím měli jisté tradiční představy o posmrtném životě, se od nich na základě vlastního prožitku značně odchýlí. Jednoznačně však všichni, jenž tímto procesem prošli, vědí že není pravdou to, co nám tvrdí věda – že po smrti těla zaniká i duše a na druhé straně je jenom prázdnota a tma. Mají svou vlastní zkušenost a vědí že tam, na druhém břehu řeky, za mlhavým územím, za malovaným plotem, či obyčejnými dveřmi na každého z nás přece jen něco čeká.

BYLO VĚDECKY DOLOŽENO A OFICIÁLNĚ POTVRZENO :

- Jedinec,který zemře,tak automaticky ze sebe ztrácí 21 gramů

- NDE většinou trvá okolo 5-10 minut,také byly nahlášeny případy,že až i 45 minut.

- Byl i případ,kdy jedinec upadl několikrát do klinické smrti.

- Umírající jedinec má poslední tři těžké dechy, po kterých už nepřijde nádech

- O tomto fenoménu hovoří i velmi malé děti,kteří smrt prožili také.

- Nejedná se o halucinace nebo o výplod mozku,jak dosud někteří tvrdí.Většina pacientů,co měli NDE a byli prohlášeny za mrtvé,dokázali popsat o čem si lékaři povídali,kde všude byli a podobně.

- Dokonce jedna pacientka nahlásila,že na střeše leží nějaká bota,že ji viděla,když astrálně cestovala během NDE (když prožívala NDE) a také tam fakt ta bota byla.Lékaři pro to neměli logické a racionální vysvětlení.

- Všichni pacienti co prožili NDE,to považují za skutečnost,nikoli za sen či halucinace.Bylo to prý opravdu neskutečně reálný.

- Mrtvý jedinec se do půl hodiny začne rozkládat.

- Když jedinec upadává do klinické smrti,je opravdu mrtvý.Mozek nefunkční a další orgány v těle.Klinická smrt je to,když jedinec má možnost se vrátit ještě zpátky do svého těla.

- Když pacient/ka prožívá zážitky blízkosti smrti, mozek už zanikl a už nevykonává žádnou aktivitu. Pokud se teda jedinec vrátí do života dřív, tak je tu šance, že ještě své důležité životní funkce může zpátky nahodit.

Další zajímavosti :

- Plno pacientů po tom to zážitku se už nebojí smrti, i když se před tím zážitkem strašně báli.

- Smrt nyní nevyhledávají sebevraždou,aby se tam zase ocitli,čekají až přijde čas.

- Pár pacientů prohlásilo,že hlavním cílem,proč jsme tady, je láska.Prý to poznali během NDE.

Logické úvahy :

- NDE prožilo mnoho lidí po celém světě bez ohledu na nějaký věk, rasu a národnost.Všichni popisují zážitek podobně.Proč by si všichni vymýšleli ? Co by z toho měli ..

- Když se voda může proměnit z ledu v páru a v mlhu a energie se transformuje, tak proč ne i lidi

- Energie se pořád transformuje, nikdy nezaniká .. proč by smrt měla být fází konečnou ?

- Byly případy, kdy lidé, kteří byli prohlášeny za mrtvé, popisovali všechno, o čem si doktoři povídali, kde byli a co bylo i na střeše nemocnice ..

- Smrt se nedá srovnávat se spánkem, když ve spánku člověk žije a zdají se mu i sny.

Co je to smrt ? Věčný spánek ? Už o sobě živý jedinec neví ? Lékaři znají velmi dobře fyzický stav těla ve fázi smrti, to co se ale odehrává po psychické stránce, je víceméně záhadou.

Veškeré poznatky z 2. strany (ze zážitků blízkých smrti) :

Zde narazíte na veškeré poznatky od lidí (kteří prožili nde), jak to asi vypadá na 2. straně.

Takže, co všechno už víme o klinické smrti ...

1. 1)  Oddělení od těla (fyzické schránky) do stavu duchovního bytí
2. 2)  Pocity míru, blaha a spokojenosti
3. 3)  Vznášení se nad vlastním tělem,pocit obrovské volnosti
4. 4)  Přechodný vstup do jiného světa přes "Tmavě-modrý tunel smrti"
5. 5)  Různé zvuky během cesty
6. 6)  Setkání se světlem, který pak jedince obklopí a šíří pocit klidu a blaha.
7. 7)  Pokud je jedinec zachráněn,je automaticky vrácen zpátky do těla

Dokonce byly spatřeni  ještě před vstupem do tunelu některý duchové, kteří se potulovaly na jednom místě a neměli žádný směr. Byli plní smutku a zoufalství. Většinou nereagovali na podněty a byli zmatení. Většinou působí až strašidelně oproti duchům ze světla, kteří hýří láskou a pohodou. Podle poznatků se jedná o duchy, který nestihly vykonat to, co měly vykonat na Zemi. Většinou se prý snaží kontaktovat živé lidi, ale lidé je nevnímají.

Náhled na druhou stranu podle svědků (pacientů)

1.  8)  Začne hrát ta nejpřekrásnější hudba (kterou nikdo na Zemi ještě prý neslyšel)
2.  9)  Máte možnost se podívat na druhou stranu skrz světlo.
3. 10)  Někdo tam vidí překrásné louky, stromy a někdo v dálce zase město ze světla.

BADATELÉ

Jedním z průkopníků,kteří se věnují fenoménu života po smrti, je Dr. Raymond Moody. Vystudoval medicínu a filosofii a oba obory ukončil doktorátem. Ještě v době studií začal s výzkumnou prací na poli nevysvětlitelných jevů v hraniční oblasti mezi životem a smrtí. V roce 1972 už měl shromážděné množství případů a začal je konsultovat se známými lékaři. Když se stal populárnějším a uznávaným, posílali k němu lékaři pacienty s těmito zážitky sami. Rozvinul mezi lékaři a medicínským personálem rozsáhlou přednáškovou činnost o thanatologických otázkách ( otázkách, obírajících se jevy a příčinami smrti).

Jelikož tato výzkumná oblast je záležitostí nanejvýš současnou, nevěděl doktor Moody o podobně zaměřených výzkumech a pracích jiných vědců. Navzdory tomu se jeho kniha Život po životě (1975) stala průkopnickým dílem a ne jenom že se v podstatě stala trhákem, ale zároveň inspirovala vědce k důkladnějšímu výzkumu v této oblasti. Své i jejich další poznatky shrnul v knihách Úvahy o životě po životě (1977) a Světlo po životě (1988). V dosud poslední vydané knize Život před životem(1990) se společně s Paulem Perrym zaobírá otázkou hloubkové psychoterapie.

TIP : Doporučujeme

VIDEA

- všechny videa o klinické smrti ( 3 části)   ... 99,6 MB

HUDBA

- Hudba z videí   ... 5,98 MB

HRY

- Strašidelný dům (terorizován paranormálními jevy)   ... 3,51 MB

 

PŘÍBĚHY LIDÍ :

Zde najdete příběhy lidí,kteří zajímavou shodou okolností přežili svojí smrt v momentě,kdy byli oni sami na prahu smrti .Zážitky jsou reálné a ne vymyšlené. Důkazem jsou právě zkušenost nebo-li prožitek a vědecký fakt, kde byl nde zkoumám. Tento stav klinické smrti prožilo tisíce či lidí po celém světě a všechny ty zážitky jsou postavené na stejném základu, což nutí k zamyšlení. Našli se dotyční, kteří nikdy nebyli věřící, stalo se to i dvouletým dětem, dospělým lidem a všichni vyprávěli stejně, i ti, kteří byli z jiného koutu světa.

V USA denně klinickou smrt prožije 774 lidí a 80% z nich popisuje,že viděli jasné bílé světlo s tmavým tunelem,než se vrátili zpět. Žijeme ve světě,ve kterém existuje reálné a zdánlivě nemožné,kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné ....

Žena - jméno nezjištěno  (Vypovídá o zážitku setkání se světlem)

"A když jsem znovu nabyla vědomí v mém těle,bylo to hrozné,ten prožitek - zkušenost bylo tak překrásný ,nikdy bych si nepřála vrátit zpět,přála jsem si tam zůstat a přesto jsem byla donucena se vrátit zpět.Od toho okamžiku bylo těžké,zase žít ve svém starém těle se všemi omezeními,které jsem v tom období pociťovala."

Muž - jméno nezjištěno  (Vypovídá o zážitku setkání s mrtvými)

"Během mé zástavy srdce jsem měl rozsáhlý zážitek,viděl jsem svou mrtvou babičku a nějakého muže,který se na mě díval s láskou a kterého jsem vůbec neznal.O více jak 10 let později,když mi máma umírala,se mi přiznala ,že jsem se narodil v mimomanželského vztahu,můj otec byl Žid,který byl deportován a zabit během 2.světové války a má matka mi ukázala jeho fotografii.Ten neznámý muž,kterého jsem viděl před více jak 10 lety během mého NDE se ukázal být mým biologickým otcem."

Kristýna  Přijmení neuvedla (Problém s ledvinami)

"Kristýna měla narozeniny a jako vždy dostala i nyní od svého muže velkou kytici růží, vždy tolik, kolik měla právě let. Jenže letos to bylo poněkud jiné, puntičkářský manžel se, k jejímu překvapení, zmýlil a v kytici bylo růží více. Měli z toho nakonec legraci a na drobnou událost by se zapomnělo, nebýt to, co v tom roce později následovalo. Toho roku na Kristýnu dolehly zdravotní potíže, šlo o ledviny, které musely být operovány, a to dokonce třikrát po sobě. Třetí operaci její srdce nevydrželo a nastala u ní klinická smrt. Tento stav Kristýna popisuje: "Na pooperačním pokoji bylo najednou rušno, sestry vyvolaly poplach.

 Viděla jsem své ležící tělo, stála jsem v uličce při svém lůžku. Cítila jsem pouze svoji horní polovinu těla, viděla jsem také, jak jsem spojená tenkými nitkami, jakoby z pavučiny, se svým ležícím tělem. Obklopovalo mne příjemné světlo, jako slunce, ale nebylo tak ostré a bylo více zlaté. Naplňoval mne pocit radosti, ale bylo to ještě více příjemnější. V jednu chvíli lékař obešel lůžko, aby měl přístup k mému tělu z té strany, kde jsem stála. Šokovalo mne, že mnou prošel, jako bych na své "pozorovatelně" vůbec neexistovala.

 Lékaři byli právě nakloněni nad mým tělem a prováděli oživování pomocí elektrošoků, což jsem vnímala jako bolest. V tu chvíli jsem měla jedinou myšlenku: "Co to děláte! Já už se nechci vracet!" Pak si ještě pamatuji jakýsi světelný paprsek, který mne vtáhl zpátky do těla, přičemž jsem cítila velkou bolest. Potom jsem byla ještě v šoku, ale už při vědomi.

Později mi sestra řekla, že první slova po mém oživení byla - "Co to děláte, já už se nechci vracet!" Další život Kristýny už běžel normálně, i když její vztah k životu, ke všemu, co ji obklopovalo, se velice změnil. Především nemá strach z vlastní smrti a už také neprožívá tak bolestně odchod jiných blízkých lidí. Ví, že umírá pouze tělo a duši, tam na druhé straně zrcadla, už je mnohem lépe. I její matka tvrdí, že od oné operace se nějak změnila, ani ne k lepšímu, ani k horšímu, jednoduše je jiná "

Starší muž - jméno nezjištěno  (Vypovídá o zážitku setkání s mrtvými)

" Pozn.  Tento zážitek mělo více lidí, než jen tento pán  "

    " Seděl jsem a když jsem se chtěl zdvihnout, zasáhl mě úder do prsou. Svalil jsem se podél stěny dolů. Sotva jsem se znovu posadil a zasáhlo mě to znovu. Jako by někdo hodil mi na hruď hodil těžké kladivo. Ocitl jsem se v nemocnici a dozvídám se, že jsem právě prodělal infarkt. Najednou to začalo, ocitl jsem se v jiné realitě, vše jsem svými mysli bystře vnímal. Vše, co jsem prožíval, bylo neskutečně reálné. Bylo to tak krásné, že se to nedá normálně slovy popsat. Neumíme si to i správně představit. Na 2.straně panuje pocit pohody, ticha . Nic tam není temné.

Duchy, které jsem potkal vstupem do tunelu, byly velmi zmatení. Zdánlivě se neuměli asi dostat na 2.stranu. Znamená to, že byly srostlí s určitými věcmi, lidmi nebo zvyklostmi. Duchové však byly připoutáni k určenému místu jen do té doby, než vyřešili problémy a nesnáze, které je v tom zmateném stavu držely.Podle vzhledu byly tyto postavy podobné lidem víc než ti ostatní ve světle.

Hlavy měli skloněné a nikdy se nepodívaly nahoru. Vypadalo to, jako by se vznášeli a také zmateně lítaly sem a tam. Nevydržely vůbec na jediném místě. Po každé se pořád někam přemísťovaly, jednou letěli kolem mě, pak se otočily a letěli zpátky, pořád byly v pohybu. Vypadalo to tak, jako by věčně měly přešlapovat okolo, aniž by věděly, kam jdou, koho následují, anebo jaké výhledy mají před sebou.

Přišlo mi, jako kdyby si nevšimli vůbec mé existence, že tam mezi nimi jsem. Jejich tváře byly plné smutku a zoufalství. Působily na mě šedě, tupě až vyjeveně. Když jsem se přiblížil k jednomu z nich, vůbec nereagovali na mou přítomnost.V jejich chování se odrážela jen tato absolutní beznaděj : Co jen mám dělat ?? Jaký je smysl toho všeho ?  Byla to beznaděj bez nejmenšího tušení, co dělat, kam  jít a co chtít. Byly v neustálém pohybu a neměly žádný směr. Něco hledaly a nevím co.

Podle mě neměly vůbec povědomí o ničem, ani o tělesném či o duchovním světě. Jako by byly na nějakém mezistupni. Vypadalo to, jako kdyby měly nějaké spojení s naším hmotným světem. Pozorovaly něco, co udělaly nebo měly udělat. Byly podle mě tak zmatené, že neměly potuchy o tom, kdo vlastně jsou a ztratily vědomí své totožnosti.

Připomínali mi strašidelné duchy, o kterých jsem kdysi četl.  "

Někteří svědkové po tom to posmrtném prožitku spatřily duchy při činu, když se marně pokoušely duchové zkontaktovat své kamarády nebo rodinu a ti je nebrali na vědomí. Živí lidé neměli o nich ani potuchu, o jejich existenci.

 

DALŠÍ VYPOVÍDAJÍCÍ O ZÁŽITKU BLÍZKOSTI SMRTI :

Otto Somogyi   (Vypovídá dopodrobna o klinické smrti,nikdy nevěřil na posmrtný život.Zemřel v roce 1999)

Přečíst příběh ... 

Jurij Fedak   (Ukrajinec  68x upadl do klinické smrti)

Přečíst příběh ...

Marcela Papoušková (odehráno v nemocnici)

Přečíst příběh ...

Jan Boštík (Klinická smrt,která ho dovedla až k náboženství)

Přečíst příběh ...

Zuzana Černá (Bolest břicha)

Přečíst příběh ...

 

MOHLO BY VÁS DÁLE ZAJÍMAT :

 

                 

                  

21.století

21.století - další pokračování

IDnes.cz

 

                                                                   

                                                    Hlavní stránku webu si nyní čte : 

Stránka založena asi roku 2007

Stránka již od 21.7.2010 nemá admina (důvodem jsou jiné webové projekty)

Při vývoji stránky byl použit vývojový program : Microsoft FrontPage.

Stránka už nyní slouží jen jako informační zdroj.